A přesto říci životu ano.

29. března 2013 v 14:32 | A
Viktor Emanuel Frankl (26. března 1905- 2. září 1997) byl rakouský psychiatr a neurolog, zakladatel logoterapie a existenciální analýzy. Viktor Frankl se narodil ve Vídni židovským rodičům. Vystudoval medicínu ve Vídni a již během studia se specializoval na neurologii. V roce 1942 byl odvelen do koncentračního tábora. Publikoval celkem 39 knih, které byly přiloženy do 40 světových jazyků.


V první fázi autor popisuje cestu a příjezd do tábora. Popisuje své pocity, které zažíval on a další dva tisíce "spolucestovatelů" ve vlaku. Lidé ve vlaku nevěděli přesně, kde jsou a hlavně kam jedou. Naprosté zděšení a panika následovala, když kdosi znenadání zjistil, kde je cíl jejich cesty: "Náhle výkřik z ustrašeného množství lidí ve vagonu: "Tady je tabule Osvětim!" V té chvíli všichni cítí, jak se jim zastavuje srdce." (str. 20). Autor zde popisuje také rozčlenění vězňů, podle věku, povolání, pohlaví, majetku… Popisuje také nekonečnou práci, kterou musel on a stovky dalších vykonávat, sebevraždy lidí, kteří to nevydrželi a další strastiplné události.

V druhé fázi Frankl líčí ztráty na životech vězňů z různých důvodů- příliš velká zima, nedostatek potravy… V této části příběhu je Frankl a jeho přátelé převezen do jiného tábora. Čím dál více se autor zmiňuje o psychice vězně. "Nepředstavitelná podvýživa vězňů je samozřejmou příčinou toho, že středem vší té primitivní pudovosti, k níž duševní život v lágru "regreduje", je pud potravní." (str.39). Autor se také zmiňuje o tyfovém onemocnění, které postihlo celý tábor.

Třetí fáze je zpracována spíš filozoficky z psychologického hlediska, jak byl tábor osvobozen a jak se museli již bývalí vězni cítit.


Kniha vypráví o životní cestě a díle psychiatra Viktora Emanuela Frankla, který prožil několik let svého života v nejstrašnějším koncentračním táboře druhé světové války- Osvětimi. Celé Franklovo dílo je propředeno odbornými a filozofickými termíny: "První fáze se vyznačuje čímsi, co by se dalo označit jako šok z přijetí, přičemž si musíme uvědomit, že psychologický účinek šoku může za určitých okolností předcházet formálnímu přijetí."( str.19). Frankl charakterizuje vězně, hlídače, vojáky v táboře a zdejší režim. Z jeho životního příběhu je vidno, že situace byla nanejvýš smutná pro známého psychiatra, který se také osobně znal se svými "kolegy" A. Adlerem, nebo S. Freudem.
Kniha mě "chytla a nepustila" už od začátku. O Holocaustu a druhé světové válce jsem jako studentka gymnázia slyšela už víc než dost. Ale vždy to bylo z "druhé ruky", buď prostřednictvím učitele, učebnice, výstavy apod. Ale nikdy za celé moje studium jsem se nesetkala s tak přímým popisem zkušeností a poznatků z koncentračního tábora, jako v této knize. Myslela jsem si, že napsat práci o Platonovi bude oříšek, byl, ale mikroskopický oproti tomu, co píši teď. Platon mi sice moc nedával smysl, musím přiznat, nečetla jsem ho s chutí, ale bylo o slabé kafe. U citací v Platonovi jsem napsala "Souhlasím, protože…", nebo "Nesouhlasím, protože…". U citací z knihy "A přesto životu říci ano" tato možnost svým způsobem odpadá, protože to, co autor napsal, tak prostě je a o to je to těžší.

"Všichni ostatní, obyčejní vězňové, obvykle cigarety, k nimž se dostali přes prémiové poukázky a tím i přes životu nebezpečné pracovní výkony, měnili za potraviny, ledaže se vzdali dalšího života, protože považovali situaci za bezvýchodnou a tak se rozhodli, že si alespoň posledních pár dní užijí" (str. 14) Když jsem si tuto větu přečetla, vzpomněla jsem si na našeho bývalého profesora dějepisu, když nám tuto strastiplnou skutečnost oznámil na hodině dějepisu tak ordinérně, jako by to bylo normální a proto jsem to jako ordinérní fakt přijala a zapsala si ho tupě do sešitu. Že to byla chyba, jsem si uvědomila den po dočtení knihy, kdy jsem šla po Václavském náměstí a před kavárnou Starbucks jsem viděla postávat několik lidí s cigaretou. Troufnu si říct, že ani jeden z nich neměl ponětí, že to, co pro ně představuje uvolnění a formu relaxace pro vězně v koncentračním táboře znamenalo záruku jídla na celý den.

"Kdyby se nás někdo zeptal, zda a nakolik si člověk může zvyknout na všechno, pak bychom mu odpověděli: ano, ale neptejte se nás, jak …" (str. 15) Nějak nemohu pochopit, jak vůbec někdo může říci, že je možno si zvyknout na podmínky koncentračního tábora. V knize bylo podle mého celkem dost dobře popsáno, jaký byl režim, jak se pracovalo apod. Ano, člověk sice může přežít chvíli v extrémních podmínkách, ale nevydrží to tak dlouho, aby si zvykl. V koncentračním táboře to platí dvakrát. Lidé tam pracovali v nelidských podmínkách, v zimě, za nedostatku potravy, spoře odění a nejednou každý u nich při nebezpečných pracích nasadil život. Myslím, že nikdo z nás si takové podmínky nedokáže představit… Vlastně je to možná i dobře, že ne.

Je až neuvěřitelné, jak může člověk napsat knihu o takovém pekle a utrpení, kdy mu umírali přátele, rodina… jak lidé, převážně židé, přišli během několika málo dní o všechno, co měli. Myslím, že žádná kniha, kterou jsem za svých 15 let života četla, se mnou tak nezahýbala. Kniha je napsaná doslova očima přeživšího… Přiznávám se, před přečtením této knihy jsme neměla ponětí, kdo že to ten pan Frankl je. Teď už mám sakra velké ponětí, kdo to je a vůbec nelituji, že jsem se musela do čtení nutit. Tato kniha určitě už nejednomu člověku otevřela oči a donutila ho přemýšlet o svém vlastním životě. Stále ale zůstávám můj názor, který jsem si udělala po první kapitole: pár slov k této knize? Absolutní hrůza.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.