Proč mám piercing?

1. dubna 2013 v 13:42 | A
Je přeci tak jednoduché říct líbí se mi, chtěla jsem ho nebo je to "in". Jak to ale vidím já?


Mnohem složitěji, než většina hrdých majitelů piercingu. Když mi bylo zhruba 11, tak jsem šíleně chtěla si nechat propíchnnout pupík. Když jse přišla na veškeré nevýhody, tak jsem přešla na piercing jazyka, který mi rodiče pochopitelně nedovolili. Pak až do nějakých 14 jsem to nějak neřešila a nepřemýšlela jsem na tím. Říkala jsem si, když jsem viděla fotku slečny s piercingem "Jo, jednou si nechám takový udělat až mi bude třeba 20". Trochu jsem se přepočítala.

Pamatuju si, že jsem projížděla internet všemi směry, abych věděla co nejvíce a naprosto přesně vím, že jsem nejvíce zavrhovala a považovala za nechutné a odporné ty piercingy, které buď mám, nebo chci mít. Věděla jsem, co obnáší mít na těle šperk, ale dokud jsem neměla vlastní, tak jsem si to neuvědomila naplno. Nevěřila bych, že zabiju tolik času tím, že budu stát u zrcadla pozorovat svoje šperky.

Odmalinka mě fascinoval kov, technologie, motory, pevné linie. Když si stoupnu k zrcadlu a pozoruju své piercingy tak se i po stopadesátédruhé nemůžu ubránit upřímnému dojetí, když vidím kus kovu v mém těle. Vidím naprosto detailně , jak kus kovu prochází mým tělem a na druhé straně vychází. Když ho vyndám, vidím jen zející díru, která jen čeká na to až do ní zase zpět vrátím piercing. Tělo má tolik záhybů do kterých je možné nacpat jehlu, tak proč toho nevyužít? Narozdíl od tetování se dá piercing vyndat, což považuju za něco tak hnusného, co ani neumím popsat. Piercing beru jako něco u lidí normálního. Jako ozdobu stejného rázu, jako napříkla náramek.

Postupem času mě začal fascinovat snad každý piercing, který je možný mít. Jedním z důvodů, proč jsem si ho píchla sama byla citová fixace, kterou jsem věděla, že na něj budu mít. Chtěla jsem překonat sama sebe a mít nevšední zážitek, jaký nemá každý. Když jsem si píchala první, tak jsem to dělala v životě poprvé a jak se to dělá jsem měla ponětí jen z videí na youtube. Neměla jsem žádný problém, ale byla jsem vystrašená. V podstatě to bylo něco jako první sex. Máte neutrální zážitek, ale víte, že vám to může nabídnout víc. Proto jsem jednou cestou ze školy domů se rozmyslela a věděla, že dneska přibude piercing. Druhé píchání jsem si maximálně užila. Přípravila jsem si jehlu a všechny věci. Vzala jsem jí do ruky a namířila na kůži a zatlačila. Doslova jsem si užívala moment, jak jehla prochází mým tělem. Užívala jsem si moment, jak její špička zmizí a ukáže se na druhé straně. Z velké zvědavosti jsem jehlu hned vytáhla a propíchla si to samé místo znova. Bolelo to minimálně, ale i tak ať je bolest jakákoli myslím si, že k piercingu patří.

Nepoužívám kanylu, takže jsem jehlu podruhé vytáhla a nasadila piercing. Doopravdy jsem si to užívala. Užívala jsem si, jak začátek kusu kovu zmizí v mé kůži a objeví se na druhé straně na kterou nasazuji kuličku. Svůj třetí a zatím bohužel poslední, který mám jsem pojala mnohem více jako rituál. Počkala jsem si až bude doma klid, koupila jsem si šperk s kamínkem, zapálila jsem si svíčky a užila jsem si to snad víc než ten druhý. Ačkoli by se to nemělo, je to více bolestivé a každý piercer profesinál by mě za to proklel do desátého kolene, píchala jsem ho velmi pomalinku.

Z každého nového piercingu mám upřímnou radost. Naplňuje mě to. Hodně lidí když mě vidí, tak kroutí očima, obrací je v sloup a chytají se za hlavu. Do jisté míry je chápu, že je to šokuje, když vezmu v uvážení zbytek svého vzhledu. Už jsem psala jednu úvahu o tom, jaká jsem a jak sem se změnila, kdo jí četl (existuje vůbec někdo takový?), tak ví, že mě baví být středem pozornosti a vzbuzovat v lidech šok a obdiv. Často lidi mé "modifikace" obdivují jen proto, že nemají na to, mít něco podobného.

V době psaní tohoto článku mám celkem tři a chci čtvrtý, který by měl být bolestivější. Neříkám, že se vyžívám v bolesti i když mám nemalé zkušenosti se sebepoškozováním. Když jdu na očkování, tak mám bolesti břicha dva dny předem a musím si brát prášky na nervy. V jiných ohledech nesnáším bolest, ale při piercingu si jí vyloženě užívám, ale když dělám piercing někomu jinému, tak to není ono. Necítím bolest, ani jak mi jehla a následně kus kovového šperku projíždí kůží.

Když vidím malinké holčičky, které si nechali píchnout nejméně bolestivý piercing, navíc si ho nechali umrtvit, na facebooku z toho udělali akci století a pořídili si speciální album na fotky svého šperku, tak je mi do breku a upřímně za ně mám preventivně deprese. Nemohou vůbec mít ponětí, co to je radost z piercingu, když to vůbec necítili.

Kdo dočetl až sem, tak si musí říkat, že mi šplouchá na maják, jsem na na píchání piercingů závislá, jsem masochista nebo podobné věci. Můžu vás s klidem ujistit, že nejsem ani jedno z toho. Prostě jen miluji piercingy. Beru je jako součást mého já a bez svých piercingů mám pocit, že už bych to nebyla já. Byla bych něco jako Pat bez Mata, Barney bez Teda, nebyla bych to já- AYSHA.
 


Komentáře

1 silentday | Web | 1. dubna 2013 v 18:51 | Reagovat

Nádherně píšeš, přečetla jsem si to jedním dechem, krása! :) Dokážeš to tak skvěle popsat...

2 ay-sha | E-mail | Web | 1. dubna 2013 v 18:58 | Reagovat

[1]: Moc děkuju! Velmi si cením pochvaly. Doopravdy moc děkuju. :))

3 Jituš | E-mail | Web | 2. dubna 2013 v 17:37 | Reagovat

Moc pěkný článek a souhlasím se SilentDay.. Opravdu jsem četla celý článek na "ex".. Nikdy jsem se nesetkala s člověkem, který má až takový vztah k piersingu. Buď jsou to lidé, kteří jsou moc extravagantní nebo mají rádi bolest a sebepoškozování. V tobě je od všeho trochu (já to tak cítím), ale máš k tomu, podle mě, úžasnej až "milostnej" vztah! :)

4 ay-sha | E-mail | Web | 2. dubna 2013 v 17:43 | Reagovat

[3]:Moc děkuji za pochvalu, doopravdy si toho moc vážím! :)
Přesně proto nadávám na dvanáctileté s piercingem (jak už jsem psala v článku). Dřív byl piercing rituál a i já dnes to tak trochu cítím :)

5 MUSEmaniačka (Bewlyer) | Web | 21. května 2013 v 21:09 | Reagovat

A kde máš tie piercingy všade, ak môžem byť zvedavá. Ja mám prepichnuté ucho, čo pochybujem že sa ráta. Prepichovala mi ho kamka kanylou a vôbec si to nepamätám. Len to, že som mala kanylu v uchu chvílku, kamka niečo povedala a ja som sa zasmiala, zaklonila hlavu a hrot kanyly sa mi zapichol do krku :D Dala by som si pierc, páči sa mi to, ale... som strašne háklivá na seba.

Článok som prečítala až do konca a vôbec si o tebe nemyslím, že yb si bola masochistka alebo posadnutá bodaním samej seba :D

6 ay-sha | E-mail | Web | 22. května 2013 v 13:52 | Reagovat

[5]: Pro jistotu jsem to napsala. Spoustu lidí si myslí, že jsem.

7 X | 23. ledna 2014 v 19:01 | Reagovat

TAKŽE TY SI POŘIZUJEŠ PIERCING PROTO, ABY SIS UŽILA BOLESTI?

KDYŽ TI DĚLÁ BOLEST DOBŘE, TAK SI JI MŮŽEŠ ZPŮSOBIT I LEVNĚJI, TŘEBA SI KLEPNOUT KLADÍVKEM PŘES PRSTY.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.