První den s tetováním.

1. května 2013 v 16:34 | A
Jelikož je dnes prvního května a já už mám kérování za sebou, tak můzu napsat první dojmy.


Ráno jsem se vzbudila, připravila jsem si věci a odjela jsem metrem směr stanice nádraží holešovice. Po nepřítomném vystoupení se sluchátky v uších jsem šla směrem ulice Poupětova. Byla jsem naprosto v pohodě až do chvíle, než jsem zazvonila na zvonek. Ten otravný tón mi zní v uších ještě teďka. Zazvonila jsem poprvé a nic se nestalo- to jsem trošku znejistěla, proto jsem zazvonila podruhé. Když mi první dávka trpělivosti došla, tak jsem vyhrabala iPhone z kapsy a vytočíla číslo Hell recepce. Milá slečna (kterou jsem evidentně probudila) mi sdělila, že moje tatérka má problémy se zády a klientku přede mnou odvolala, ale je už na cestě.

Za chvíli Monča (tatérka) přišla a já byla opět na chvíli v pohodě. Pozvala mě dál. Měla moc příjemné jednání. Prokunzultovali jsme spolu motiv a usnesli jsme se, že potřebuje ještě úpravy. Během následujících asi 15 minut jsme měli vybráno- jiná velikost, jiné písmo. Výsledný motiv si vytiskla na papír ve velikosti 1:1 a propsala ho přes kopírák. Potom ho z velkého papíru vystřihla na dva malinké ústřižky. Na recepci bylo vše připraveno. Mohli jsme jít na věc.

Vzala mě do místnosti, kde byli stěny pokreslené grafity a na zemi byli dlaždice, které vypadali jak z nemocnice. Uprostřed místnosti stálo křeslo, které vypadalo jak ukradené ze sado-masochistické mučírny. Na jednom stolku bylo nemalé množství lahviček různých barev a obsahů, na druhé byla velká skříň se šuplíky, které byli plné piercingů. Na stolku hned vedle křesla zatím nebylo nic. Tiše jsem si sedla na židli v rohu a čekala jsem. Monča začla připravovat nádobíčko. Vše postříkala desifekcí (která mimochodem voní asi tolik, jako když jde můj bratr na wc po fazolích od babičky) a přinesla si gumičky na strojek. Na křeslo položila velké prostěradlo, připravila si barvu do malého kelímku a všechno náčiní. Z krabičky vytáhla věc, kterou našroubovala na jehlu. Ta věc vypadal jako granát, což mě trošičku vyděsilo. Pak vytáhla cosi, co vypadalo jak pytel do odpadkového koše. Při mém dlouhém vedení mi až po chvíli došlo, že to patří na tatérskou jehlu.

Během těchto cca 15 minutových příprav jsem značně znejistěla a měla jsem malinkou chuť vycouvat. Naštěstí jsem to ale neudělala. Z myšlenek na útěk mě vytrhla Monča. Dané místo mi postříkala desinfekcí, otřela ho a potřela červeným krémem. Potom vzala onen pruh papíru a připlácla ho na kůži, kde mi zůstal zřetelný obtisk. Sedla jsem si na křeslo a Monča se dala do díla. Celkem jsem před sebou měla čtyři slova ve dvou řádcích (tři slova na jednom a jedno slovo na druhém). Monča začala osamoceným slovem na druhém řádku. Ruce jsem si založila za hlavu a nehty jsem se zatnula do kůže na krku a zavřela jsem oči. První píchnutí trošku štíplo, potom už jsem víceméně cítila jen tlak na kůži a pocit, jako bych měla na onom místě položený vibrátor malých rozměrů. Nakreslila tři písmenka a místo otřela. V tu chvíli jsem si řekla do čeho jsem to vlezla.

Velmi brzo jsem vypozorovala, že místo otírá po určitých úsecích, na které jsem čekala jak na boží smilování. Když už jsem měla pomalu dost, řekla jsem si, že se zeptám, kde jsme. Bylo dokončeno jedlo slovo. Řekla jsem si "bože pomoc" (i když jsem silný odpůrce náboženství). Jednotlivé vpichy jsem cítila pouze když byli první. Dál už to člověk nevnímá. Na chvíli jsem se zamyslela. Myslela jsem na Irsko... jak jsem se bosá procházela po pláži, nechala vítr hrát si s vlasy a slunce aby mě oslepovalo. Když jsem se vrátila zpátky velmi zřetelně jsem cítila, jak Monča kreslí písmeno t. Jinak se musím přiznat, že nemám ani šajn, jaké písmenko zrovna tvořila. Jehla stále hučela a hučela. Když byla u třetího slova, tak jsem svou definici poupravila na šicí stroj.

Opět jsem položila hlavu a zavřela oči. Soustředila jsem se na bolest (která moc velká nebyla). Soustředila jsem se na tahy tetovací jehly a jednotlivé vpichy. V nejlepším najednou přišla úleva, když jehla přestala hučet a já si nemohla odpostit komentář "a to je všechno?!". Dovolím si říci- bohužel bylo. Zvedla jsem hlavu a podívala se. Místo kolem bylo celé červené, ale měla jsem obrázek.

Během vteřiny mi hlavou proběhlo tisíc obrazů. Že jsem navždy změnila své tělo. Ozdobila jsem ho něčím krásným, nádherným, věčným. Trošku odbočuji od tématu, ale jak řekl Jay Diesel- postupem času zjistít, že než věcný jsou cenější věci věčný. V další vteřině mi Monča na tetování připlácla fólii a zalepila jí po okrajích. Já jí zaplatila částku, která byla ve výsledku nižší, protože tetovala už celou mojí rodinu.

Stejně jako jsem přišla, tak jsem odešla. Jela jsem metrem domů a musela jsem pousmát, když jsem si uvědomila, že každý člověk může mít pod oblečením tetování nebo piercing, které jen neukázal světu. Dojela jsem domů, sedla jsem si na gauč a zapla jsem si televizi, kde jsem jen tupě přepínala kanály- jaký pořad, který má hlavu a patu by taky dávali ve sttředu dopoledne. Trvalo mi to asi pět minut, než jsem své tetování začla velmi detailně zkoumat a usoudila jsem, že Monča je fakt šikovná. Když mě televize přestala bavit, tak jsem došla nahoru do pokoje, na uši jsem si dala beatsy, pustila jsem si balady od metallicy a usnula jsem. Probudil mě až telefon, když mi volal kamarád, jak jsem na tom. Ospale jsem mu zahuhlala, že jsem v pořádku a že je to krásné a spala jsem dál zhruba pět minut. Domů přijela máma já měla po klidu...
 


Komentáře

1 A..s | 2. května 2013 v 11:38 | Reagovat

To je dobrý, a jak se o to staráš?

2 ay-sha | E-mail | Web | 2. května 2013 v 11:52 | Reagovat

[1]: Heleď na toto téma (péče) určitě budu psát někdy další článek, takže sleduj blog. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.