Rodina a společnost.

30. května 2013 v 19:48 | A
Ivo Možný je český sociolog. Věnuje se především tématu rodiny. V roce 1992 získal profesuru.


Od počátku lidstva je rodina chápána jako velmi důležitý a základní prvek společnosti. Rodina byla po dlouhá staletí a stále je symbolem jistoty, bezpečí a pochopení druhým. Některé rodinné hodnoty jsou neměnné po dlouhé generace a některé se mění s dobou. Jedna z věcí, která se mění je, že stále více lidí sdílí domácnosti bez sňatku. Dříve bylo běžné, že žena byla ve dvaceti letech vdaná a jednoho partnera měla na celý život. Partnera často vybíral otec dívky již nad kolébkou. Dnes se lidé neberou, nebo se berou po dlouhé době, nebo až když čekají narození miminka a velká část z nich se rozvede. Počet rozvodů roste s tím, jak je populace v naší zemi čím dál méně věřící. Dřív byl sňatek spojení dvou těl, duší a životů- smlouva uzavřená před bohem. Součástí manželského slibu je, že se budou milovat až do posledního výdechu a tak by to mělo být. Lidé se řídili tím, že "křesťanství pojímalo manželství jako instituci, která je těmi, kdož byli jednou sezdáni, nezrušitelná. Rodinu jednou založenou považovalo za doživotní. Za trvalost rodiny ručila náboženská víra svou nejvyšší autoritou: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.) Dnes je sňatek více méně brán jako formalita a právní závazek, nikoli jako závazek, který není možné již vypovědět. Lidé se neberou s myšlenkou, že zemřou se stejným partnerem pod rozkvetlou třešní obklopení vnoučaty. Berou to tak, že když jim manželství nebude vyhovovat, tak ho zruší a uzavřou jiné.

V české společnosti je ideál rodiny vnímán jako čtyřčlenný- otec, matka a dva potomci. Dříve bylo běžné, že rodina měla i čtyři, nebo pět dětí. Dnes je to již přežitek a naprostá většina párů má jedno, či dvě děti. Mnohem více než kdy jindy v historii jsou běžní jedináčci. Do jisté míry je to dáno tím, že i ženy si chtějí budovat kariéru a být výdělečné činné. Ženy, které studují vysoké školy, nebo mají dobré pracovní místo, mateřství odkládají do vysokého věku, což skýtá mnohé nevýhody (nižší šance na otěhotnění apod.) a často pak mají miminko jen jedno. To mi přijde špatně už kvůli dítěti. Děti, které vyrůstají doma sami, nemají možnost porovnání a se sourozencem a nemají tolik zažité návyky jako např. dělit se o sladkosti apod. Co se ale časem nemění je fakt, že "nejvýznamnějším přechodem v rodinném cyklu je přechod k rodičovství."(2) Dítě je vnímáno jako naplnění života obou rodičů.

Čeká před nimi nelehký úkol jednak počít, ale i vychovat jedince. Naučit ho chodit, číst, psát. Na rodičovství se nelze připravit ničím. I když jsem hlídala svého bratra i jiné děti, tak s mým vlastním to bude jinak. Nikdo a nic mě nemůže připravit na to, že budu rodičem. Hůř než matky to podle mě nesou otcové. Matka nosí dítě ve svém těle devět měsíců. Roste v jejích útrobách a živí ho tím, co sama přijme a později mateřským mlékem a to mezi nimi vytvoří jedinečné těžko trhatelné pouto matky a dítěte. Otec dítěte sice žije vedle své partnerky/manželky, je jí oporou po celou dobu těhotenství. Pro otce to musí být šok mít najednou člena rodiny navíc. Být matkou zvládají hůř ženy s vysokým vzděláním. Jsou ze školy zvyklé na to, aby vše bylo do puntíku přesné, a chtějí tento plán aplikovat i do mateřství a pak jsou akorát zklamané, že jim nevychází jejich plán, že bude třeba kojit každé dvě hodiny na minutu přesně. Dítě není stroj z neživých součástek a matka také ne. "Dítě se nedá vzít zpět a nebo vyměnit za jiné."(3) Mateřství je závazek na celý život.

Člověk je stále rodičem, i když mu je osmdesát let. Když se člověk rozhoduje, zda si přeje miminko, tak musí myslet nejen na to, zda ho opravdu chce, svou finanční situaci, ale i na to, že dítě nebude navždy roztomilý uzlíček, jako když si ho přinese z porodnice. Začne lézt po čtyřech, začne chodit a časem z něj bude pubescent, jako jsem v dnešních dnech já. Člověk musí dítěti do jisté míry podřizovat své rozhodnutí. Rodič už nerozhoduje jen o osudu svém, ale i o osudu dítěte. Další náročnou složkou rodičovství je výchova. Rodič dítěti musí vštípit nejen, že když má potřebu, tak musí utíkat na toaletu, ale i to, že k ostatním se musíme chovat hezky. Rodič by měl rozvíjet v dítěti talenty, nadání a podporovat jeho zájmy.

V knize jsou na výchovu uvedené dva odlišné postoje. První je tradiční, který spočívá v tom, že rodič potomkovi vštípí své názory a postoje, kterými se sám řídí a je o nich přesvědčen. Na druhé straně je zde názor liberální, kdy si dítě samo volí cestu, po které chce jít. Obojí má své výhody i nevýhody. První názor má výhodu, že pokud dítě má sklony k tomu, aby zvlčelo, tak tradiční výchovou a tím, že vyroste v zažitých pravidlech, které dodržují jeho rodiče je zde možnost tyto faktory do jisté míry eliminovat. Nevýhodou je, že dítě má menší možnost diferencovat se od standardu rodiny a to může při velkém rozdílu potlačit osobnost. Například pokud by rodiče zubaři nutili syna, aby byl doktorem, i když má talent na hraní hokeje. Druhý systém má výhody- nevýhody přesně naopak. Dává dítěti možnost se diferencovat se, nalézt svojí osobnost a identitu, ale zároveň jedinci, kteří inklinují k nedobrým mravům, toho můžou lehko zneužívat. Podle mě nejlepší výchova je zlatá střední cesta. Vést dítě k dobrým mravům a tradicím rodiny, ale v určitém věku mu dát možnost volby.

Autorovi bych ještě doplnila třetí pohled na výchovu, který bych nazvala "umetená cestička", kdy movití rodiče svým ratolestem platí výběrové školy, nejlepší moderní výplody techniky, značkové oblečení apod. Dítě se pak stává sobeckým, rozmazleným a má pocit, že za peníze si koupí všechno. Tím dítěti uměle odstraňují problémy, což se dítěti logicky musí zamlouvat do té doby, než opustí rodinné hnízdo a zjistí, že vlastně vůbec nemá křídla, spadne na zem a dopad bude tvrdý na tvrdou a špinavou zem.

Spoustu lidí říká, že by nechtěli být extrémně bohatí, protože by neměli smysl života. Dle mého názoru je to naopak. Nás 99,9% lidí, kteří si myslíme, že peníze jsou smysl života, i když nemáme problém vyjít s výplatou je naprosto přirozené. Málo z nás může jít a po odpoledním čaji si jít koupit luxusní vůz. Až když mají lidé tolik peněz, že by je mohli používat, jako toaletní papír na velkou potřebu pochopí smysl života a cení si mnohem více hodnot, jako je zdraví, láska, spánek, přátelství. Věci, které si člověk nekoupí.

Rodičova povinnost je dítěti zajistit základní věcí důležitý i pro jeho budoucí život. "Každé dítě má nárok na to, aby mu jeho otec a matka zajistili základní výživu, oblečení, ubytování, zdravotní péči a přístup ke vzdělání alespoň tak, aby ho jeho nedostatek v dospělosti nevylučoval na okraj společnosti."(4) Rodina je důležitá v životě každého z nás. Nemusí ji mít každý, ale každý v nějaké vyrostl. Vštípilo mu to část osobnosti a zformovalo ho to. Každá rodina je jiná a vyznává jiné hodnoty, zvyky a tradice. Jedno je však v každé rodině stejné. "Ego ženy i muže je zakotveno v rodině. Rodina dává jejich osobnímu úspěchu smysl."(5)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.