Vídeň.

4. května 2013 v 11:24 | A
Nevím proč, rozpomenula jsem se na jeden zábavný příběh trochu už staršího datování.
Mě se chce na malou aneb rakouské primabaleríny za čtyři eura.


S přáteli jsme se jednou den po vánocích rozhodli, že někam vyjedeme. Rozhodli jsme se pro Vídeň. Nikdo z nás tam ještě nebyl a je to relativně blízko. Koupili jsme čtyři letenty nízkonákladových aerolinek na poslední moment, takže jsme měli čytři letenky ve vip doopravdy za hubičku. Sranda začala už na latišti, když jsme se zařadili do normální fronty na odbavení a za chvíli k nám přiběhl mladík se slovy, že jsme vážení klienti a nenechají nás čekat ve frontě. Řekli jsme si fajn a šli jsme.

Onen šikovný mladík nás zavedl do vip salónku, kde jsme se samozřejmě okamžitě střískali. Cestou v ledadle jsme vystřízlivěli a jak jsme vystupovali z letadla, tak na náš všechny sedl bolehlav. Když už se zdálo, že chvíle nemůže být horší, tak jedna z nás- kamarádka, málo mluvná, většinou ne moc účastněná hovorů otevřela kufr a vytáhla velkou lahev rumu s džusem. Vypuklo všeobecné veselí a vydali jsme se taxíkem do hotelu. První dva dny se nedělo nic důležitého.

Chodili jsme po vánoční Vídni, nakupovali a veselili se. Třetí den jsme šli v již požehnaném stavu po centru Vídně a kamarád zvolal, že se mu chce na malou. Vlezli jsme do první budovy, která byla po ruce a začli hledat záchod. Když jsme začli procházet chodby prišla za náma vetchá stařenka ve formálním oblečení a jmenovkou přinutou na hrudi a zeptala se nás, co potřebujeme. Lámanou němčinou s českým přízvukem jsme jí řekli, že hledáme záchody. Ona na nás vykulila zpoza brýlí velké oči a řekla nám, že si musíme kouppit lístek, jestli cheme na záchod. Řekli jsme si, že fajn a vzali jsme ty nejdražší.

Celkem to připadlo čtyři eura na duši a my jsme se ještě smáli, co to je podnik, když nejdražší lístek stojí čtyři eura. Došli jsme si na záchod, které mimochodem vypadali jak klenotnictví a podle lístku jsme našli naše místa na sezení. Když jsme ho nemohli najít v normálním plánku zjistili jsme, že jsme si vlastně koupili lístek do volného lóže do vídeňské státní opery na představení nejlepší rakouské primabaleríny. Lístek, na který normální lidé čekají tři měsíce a stojí i tisíc euro. Zhruba dvacet minut jsme sledovali balet a raději jsme šli pryč. Jak jsme vyšli z budovy, tak jsme se všichni smáli jak orchestr dobrých pět minut. Od té doby moc rádi vypravujeme příběh o tom, jak jsme yli ve státní opeře ve Vídni.
 


Komentáře

1 Laila Sitty | Web | 4. května 2013 v 11:37 | Reagovat

tka hlavně,že ste se ve Vídni bavili :D

2 ay-sha | E-mail | Web | 5. května 2013 v 15:49 | Reagovat

[1]: To bez pochyby. :D

3 Reiden | Web | 6. května 2013 v 20:32 | Reagovat

Doteď jsem si myslel, že "požehnaný stav" je  jen těhotenství :) Jinak hezké.

4 ay-sha | E-mail | Web | 7. května 2013 v 13:18 | Reagovat

To zní pěkně- požehnaný stav. :D

5 Reiden | E-mail | Web | 7. května 2013 v 19:11 | Reagovat

Zní to hezky (tedy v tom mém smyslu asi jak pro koho a v jaké situaci :) Já už tedy taky vím, že není "požehnaný stav" jako "požehnaný stav" :)

6 ay-sha | E-mail | Web | 7. května 2013 v 19:39 | Reagovat

[5]: Musím se přiznat, že jsem se v tom požehnaném stavu v tom trochu zamotala. :D

7 Reiden | 7. května 2013 v 20:19 | Reagovat

[6]: To jsme možná dva, ale to je asi jedno, hlavně teda pozor na požehnané stavy :)

8 ay-sha | E-mail | Web | 7. května 2013 v 20:29 | Reagovat

[7]: Doufám, že jen ty těhotenské. :D

9 Reiden | E-mail | 7. května 2013 v 21:01 | Reagovat

Na který/é, to už je samozřejmě jen na tobě :)

10 MUSEmaniačka (Bewlyer) | Web | 21. května 2013 v 18:06 | Reagovat

Závidím luďom takéto zážitky. Moje najlepšie kamošky sú odo mňa vzdialené na desiatky kilometrov. Je to naprd.
nemám nejaké extra možnosti cestovania, hlavne po finančnej stránky.

11 ay-sha | E-mail | Web | 21. května 2013 v 18:14 | Reagovat

[10]: I bez cestování po světě můžete mít super zážitky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.