Cynik zná hodnotu věci, ale ne její cenu.

4. července 2013 v 15:14 | A
Přesně vím, co chci a co ne. Ale co teď potřebuju.... .... To, co mi dokázal dát jen on tam u nás na terase, kdy jsem na sobě měla jen tílko a kraťásky. Obětí a lidské teplo.

Já už nechci noc co noc brečet sama v jedné a té samé posteli. Já chci lásku. Chci ho obejmout a připadat si drobná. Chci obětí a lidské teplo.

Chci to, co jsem cítila na konci roku když jsem ho obejmula. Chci obětí. Chci zažít znovu moment, kdy se zajímal, co mi je. Když mě chtěl rozveselit... Ani si neuvědomuje, jak mě zraňuje, když ho vidím s ní. Když vidím, jak jí hladí vlasy. Je mi zima. Citová zima. I normální zima. Já piju čaj s rumem (spíš rum s čajem), pláču a poslouchám Nightwish. Půjdu spát až přestanu plakat. Což bude za dlouho.

Začalo hrát Wild horses. Ten chlápek to napsal, když se jeho žena probudila z heroinového komatu a řekla, že viděla divoké koně. Někdy bych si nejradši něco píchla. Ještě jsem to neudělala proto, ne že bych na to neměla, nebo se bála... Nebo si neuměla sehnat heroin. Nechci umřít. Chci žít. A protože vím, co se mnou dělá tráva.

Tehdy... Když Kuba dělal nevím co (asi ležel nas třeše bazénu), Anča seděla vevnitř a Adélka spinkala,..byl to David kdo mi řekl, že to bude dobré ať nepláču. Ten hlas mi chybí. Ta útěcha mi chybí. Ten den jsem udělala chybu. Citově jsem se upnula. Alkohol nám nedá odpověď, ale alespoň zapomeneš otázku a kdo nechce znát odpověď ať raději zapomene otázku. Takové to když se necháte líbat na krk, ale nemáte zavřené oči, ale koukáte do stropu nebo na hvězdy a prosíte, ať už to skončí. Neprosila jsem ať to skončí. Zopakovala bych si to kdykoli. Prosila jsem o lásku.

Ale tohle všechno nemění nic na tom, ze jsem furt hladová po lásce, lidském teple a pochopení.
Jako by ve mně určitá část zhasla, když odjel. Jako by někdo vzal puzzle a odtrhl z nich polovinu. Jako by mě někdo sebral jeho. Proč vždycky ta osoba co ji potřebuju bydlí/je tak daleko? ....

Už ten vlak rozjel a já se můžu sebevíc bránit, ale nezastavím ho. Jediné co můžu dělat, je běžet a ten vlak popohánět, třeba dorazí do jiné stanice, než má namířeno. A pokud dorazí, tam kam má, třeba tam na mě někdo bude čekat. Třeba to tam bude hezčí, než tam, odkud jsem vyjela. Třeba tam na mě bude čekat on… ale i když mířím vlakem k němu, určitě tam bude ona, protože směrem k ní můj vlak směřuje. Ale já chci jen jeho, aby na mě čekal. Nechci, aby až můj vlak, pokuď vůbec, přijedek němu, aby tam byla ona. Mnohem víc můj vlak směřuje k ní, než k němu, díky němu. Ale kurvadoprdele je to jen jeho sestra. Je s ním navždy ve stejném vlaku, v jiném než já. Nemůže z něj vystoupit, ale může odejít do jiného vagónu. Ale už v tom vlaku jede, já mám svůj vlastní.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.