I'm back, back, back in black. Yes I'm back in black.

12. srpna 2013 v 13:18 | A
Last call for passengers flight no. ** **** to London.

Usadila jsem se pohodlně do letadla.
V noci jsem rezignovala na bonton, módu a vlastně úplně všechno a jela jsem v mikině a teplácích. Musela jsem vypadat, jako že jsem na letenku šetřila celý dosavadní život, ale cítila jsem se maximálně poholně, jak to v letadle jde. Narozdíl od slečen/dam v úzkých kalhotech a podpatcích vysokých jako stůl.
Rozhodla jsem se, že využiju drahocený čas a budu spát. Lépe řečeno klimbat v divné poloze. Hlavně tak, abych byla na svém sedadle, které je tak malé, že pokud bych měla o 5 kg víc, asi bych se do něj nevešla. Probudila mě letuška, když mi nabízela vodu v množství dostačující asi na dva normální loky a jídlo, které vypadalo hůře než ze školní jídelny. Vzala jsem plastovou vidličku a do jídla jsem píchla. Nepřekvapilo mě, že jídlo reagovalo jako guma. Řekla jsem si, nu což, diplomaticky jídlo odložila stranou a za nekřestanské peníze si koupila toast, který, mezi námi, nebyl o moc lepší.

Dopotácela jsem se přes půl letadla na toaletu. Opřela jsem se o zeď, v uších mi řvalo Sleepwaling. Jen jsem se na sebe koukala v zrcadle a mrkala sama na sebe. Oliver zařval It's like a sleepwalking a iPod se vypnul, bez baterie. V tu chvíli se letadlo zatřáslo a já zavrávorala a upadla. iPod letěl na zem a sluchátka a do umyvadla. Promnula jsem si oči a sebrala jsi věci. Letadlo se zatřáslo znova. Raději jsem vše nacpala do kapes a napůl hystericky doběhla na místo. Mozek v tu chvíli vypověděl službu, kapitán něco anglicky začal hlásit a nastaly turbulence, letadlo se chvělo a pocitově zrychlilo směrem dolů. Nechápu, kde jsem na to přišla- přepadl mě dojem, že padáme. Začala jsem přemýšlet nad tím, co se stane, co budu dělat.

V tu chvíli mi připadalo jako moudré, že pokaždé porušuji zákaz mobilních telefonů na palubě a nechávám si ho zapnutý po celou dobu letu. Hysterie za chvíli skončila a letadlo přistálo v Londýně. Měla jsem docela zkaženou náladu, takže jsem sebrala kufr a šla jsem čekat na taxi na kolej, které se zpozdilo o 40 minut.

Po příjezdu na kolej jsem udělala to, po čem jsem toužila celý rok. Práskla jsem v kanceláři s kufrem a utíkala jsem na druhý konec koleje do jídelní haly, abych si znovu přečetla tu větu na stropě, která píše příběhy, mění životy, rozbíjí vztahy, utvrzuje přátelství a znamená vše.

Then said him, my sword I give to him that shall succed me in my pilgrimage and my courage and skill to him that can get it my marks and scars I carry with me to be witness for me that I have fought his battles who will now be my rewarder.
So he passed over and all the trumpets sounded for him on the other side.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.