Nevím.

10. září 2013 v 14:38 | A
Nevím.
Proč to slovo používám tak zoufale často?!
Asi protože to tak doopravdy je.

Co jsem se vrátila, tak se nepoznávám. Jsem to furt já v těch teplákách Hollister a asi 1000 let starém tričku Drop Dead...
Začala jsem jinak uvažovat a začlo mě srát, co jsem dřív považovala za správné.

Asi nejvíc mi chybí, že přes prázdniny jsme se jako rodina pořádně nepotkali u stolu. Věřím jen své de facto sestře. Tím, že s ní chodíl do školy a sdílím lavici, tak jí mám hodně času u sebe. Vím, že u ní je cokoli co vypustím z pusy v bezpečí a vezme si to do hrobu. Do jisté míry je to dáno tím, že je sobecká a vychovává jí jenom jeden rodič. Někdy mi doopravdy leze na nervy, ale přesto jsem ráda, že tu je.

Kromě ní neexistuje asi nikdo, komu 100% věřím.
Před každým mám tajemství, proto mě asi nikdo nezná úplně do hloubky, protože zná jen mojí část a je jedno, jestli to je ta vyhulená Aysha, nebo ta chytrá Aysha co chce na vysokou a pak hup na další vysokou.

Co jsem přijela, tak furt jen přemejšlím a čtu. Díky tomu, že přemejšlím jsem nasraná, protože přicházím na spoustu věcí a tím, že čtu mě to pak taky sere, protože nečtu tak rychle jak bych chtěla a strašně chci vědět, co se stane.
I když jsem tu knížku četla 17x. Za tři dny jsem přečetla čtyři knížky a z toho jsem tři už minimálně 5 četla.

Ještě k lidem- lidem se nedá věřit. Stejnak je každý sobec. Každý. Ať si říká, kdo chce co chce, každý je sobec a lidem se nedá věřit.
Něco řeknu, a další člověk to zkroutí.
Něco řeknu, a další to hned řekne dalšímu a pak se mě na to lidi ptají, jestli jsem to udělala.
Něco řeknu, a někdo z toho hned udělá haló co jsem řekla.


Ne školu, ale školu. Ne učení, ale učení.
Táta mě vždycky učil tomu, že škola mě naučí i mnohem víc, než je napsáno na tabuli a v učebnicích. Ostatně kvůli tomu tam (jenom kvůli tomu už mám ten pocit) chodím. Stejně tam jsem pomalu jen na předměty, kde můžu spát a který mě zajímaj.
Což dělá Angličtinu, Společenské vědy, Filosofii a Latinu kde dávám pozor a němčinu a fyziku kde spim. Občas i na angličtině mám chuť spát, když se mě učitelka snaží nachytat na slovíčka z učebnice Intermediate a já si doma po večerech z nudy dělám Adanced. Nějak to učitelům nevadí, jsou radši když spím a jsou rádi, že jsem ticho a nedělám bordel jako sekce fotbalistů.

Dřív to nechápali a vyžadovali bdělost, pozornost (a nedej bože zápisky), nenechali si to vysvětit. Stejně to bylo jen bazírování na mentalitě kompromisu, který oni stejně nechtěli udělat, abych já mohla spát a oni v klidu učit těch pár šprtů co to ještě zajímá. I když to je spíš symbióza, než kompromis.
-v hlavě mám asi dalších milion myšlenek, ale stejně mám pocit, že jsem prázdná, dutá a nikam a k nikomu nepatřím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.